O Větrově

Společnost pro pěstování osiv a sádí SELECTA Praha založila "Horskou stanici Větrov" už v roce 1938 jako pracoviště určené pro šlechtění brambor, obilovin a pícnin. Spolu se stanicí Švamberk a Výzkumnou stanicí zemědělskou v Táboře vytvořil Větrov jihočeské centrum šlechtění pícnin.

Prvý vedoucí stanice ing. Rudolf Peters přešel na Větrov ze ŠS Stupice, odkud si s sebou přinesl rozpracované šlechtitelské materiály. Jejich došlechtěním na Větrově vznikly nejstarší větrovské odrůdy. Různorodost náplně šlechtitelské stanice v počátečním období se odrazila v pestrosti druhů povolovaných odrůd. Do listiny byly zapsány brambory Vlasta, Draga, Květuše a Táborky, oves Šumavský, tuřín bílý Milevský a svazenka vratičolistá Větrovská. Prvé travní odrůdy psárky luční, kostřavy luční i kostřavy červené nesly název Selecty - Větrovská, bojínek luční a trojštět žlutavý byl pojmenovány Větrovský.

Po druhé světové válce se koncepce stanice změnila. Šlechtění brambor bylo předáno na Hrádek u Pacova a nosným programem Větrova se stalo šlechtění obilovin a především pícnin. Současně se v tomto období několikrát změnili vlastníci stanice. Po přechodném začlenění do nově vznikajících státních statků připadl Větrov od roku 1951 pod Ředitelství šlechtitelských a chovatelských stanic V Táboře a o dva roky později ke Krajskému výzkumnému ústavu zemědělskému v Táboře.

K výraznému zlomu ve vývoji stanice dochází po roce 1956, kdy se Větrov stává součástí Krajského semenářského podniku Tábor. Prohlubuje se orientace stanice na šlechtění pícnin a Větrov je od roku 1962 pověřen funkcí "hlavní specializované stanice pro pícniny" s úkolem koordinovat činnost všech československých pícninářských pracovišť. Na stanici vedené touto dobou ing. J. Našincem se zřizují specializované laboratoře ( chemická, fytopatologická, fyziologická, cytologická a semenářská), které zajišťují servisním způsobem rozbory pícnin pro ostatní pracoviště. Úroveň odborné práce na Větrově v tomto období je vysoce hodnocena nejen v Československu, ale i v zahraničí.

Výsledkem šlechtitelské činnosti stanice v 60. a 70. letech byly vedle pícních odrůd kostřavy luční Otava a srhy říznačky Milena už i prvé materiály trávníkového charakteru: kostřava červená Extenza a psineček tenký Teno. Na ně brzy navázaly jílek vytrvalý Sport, kostřava červená Rosana a metlice trsnatá Meta, které potvrdily správnost orientace na šlechtění trávníkových materiálů už koncem šedesátých let.

Reforma Osevy roku 1977 přinesla strukturální oddělení šlechtitelské a množitelské činnosti. Větrov byl začleněn do VŠÚP Troubsko (výzkumného a šlechtitelského ústavu pícninářského), který převzal koordinaci šlechtitelské činností a zajišťování některých laboratorních testů. Větrov se v rámci dělby práce a prohlubující se specializace jednotlivých pracovišť zaměřil výhradně na šlechtění trav pro trvalé travní porosty a pro trávníkové účely. Šlechtění obilovin na Větrově skončilo povolením odrůdy ovsa Orlík, rozpracované šlechtitelské materiály jetele lučního (budoucí odrůda Tábor) byly předány ŠS Červený Dvůr. Mezinárodní trojstranná spolupráce ve šlechtění trav mezi NDR, PLR a ČSSR, které se ŠS Větrov aktivně zúčastnila, přispěla k rozšíření spektra výchozích šlechtitelských materiálů a tím i k výtvorem nových odrůd. Na přelomu 80. a 90. let byly do listiny povolených odrůd zapsány srhy říznačky Dana a Zora, bojínek luční Sobol a jílek vytrvalý Algol. Sortiment větrovských trávníkových odrůd byl doplněn o metlice trsnaté Kometa a Sibir. Řada dalších materiálů pícního i trávníkového charakteru je ověřována ve státních odrůdových zkouškách.

Při privatizaci v roce 1995 se Šlechtitelská stanice Větrov stala součástí Osevy UNI, a.s. Choceň.